Uh…, jé..áááá, já už nemůžu….. a jiné podobné zvuky a věty byly slyšet z tělocvičny Dětského střediska Březejc ve dnech 9.-12.3 09. Tělovýchovná jednota pozvala na konzultaci a odborné rady s ukázkou jednotlivých cvičebních metod pro sportovce – atlety ztižené Dětskou mozkovou obrnou, která v tomto případě postihla pohybový aparát, 23 - letého Františka Serbuse ze Sportovního clubu Jedličkova ústavu v Praze. Atlet, bocciaista, velký sportovní dříč, úspěšný reprezentant ČR z paralympiády v  Pekingu a především skvělý člověk - to je František, kterému nikdo jinak neřekne, než Fanda. Na svůj těžký handicap dokázal vyzrát. Díky pevné vůli, velkému sportovnímu nasazení a touze chodit dokázal nemožné. Spastici jeho postižení chodí bez berlí jen ojediněle, téměř vždy se pohybují prostřednictvím invalidního vozíku. Fanda chodí bez berlí, delší tratě zdolává na tříkolce. Lyžuje, hraje fotbal, plave, ale velkou a jedinou láskou je atletika, kde se věnuje hodům, vrhům a hází vším co létá. Počínaje diskem, koulí, oštěpem a konče kuželkou.

Našim atletům přijel ukázat so všechno může spastik vozíčkář udělat, aby si udržel kondici, sportovní potenciál, a možná splnil i svůj sen – chodil. Čtyři dny předváděl věci a cviky, kterým by člověk těžko uvěřil, nevidět je na vlastní oči. Atleti TJ po 4 dnech protahování posilování, nejrůznějšího cvičení, masírování i canesterapie, kterou nám zajišťovala 4 – letá labradorka Anetka, Fandova asistenční fenka, byli sice unaveni, ne-li zničeni, ale také šťastni a naplněni nadějí, že i oni mohou na svém zdravotním stavu něco změnit. Že sportem a pohybem, kterého se nebudou bát i když někdy trochu bolí, můžou být s každým tréninkem blíž skvělým sportovním výkonům i velkému snu - odhodit berle nebo vstát z vozíku.

Za ty čtyři dny jsme se také nasmáli tolik, že se jistě dožijeme sta let. Vidět spastika dělat kotoul, to je přátelé opravdu zábava, nicméně naše holky si pokoj nedaly a zkoušely to tak dlouho, až se povedlo. O to příjemnější bylo závěrečné protahování a uvolňování, kdy byly využity nejrůznější pomůcky od velkých míčů na protažení páteře, až po malé gumové             „ ježky “, kterými se jezdilo po unavených svalech.

Chci touto cestou Františkovi poděkovat, mnoho užitečného nás naučil a největší dík mu patří za to, že dokázal v našich sportovcích vzbudit naději na lepší zítřek.